2. kapitola - Padající hvězda

31. ledna 2010 v 16:22 | Laxe a Marťa |  Stín Pravdy
Časně ráno, dříve než kohout zakokrhal, byla Mathiel už na nohách a chystala sobě a Arnarmovi snídani.Mathiel nechtěla Arnama zatím budit, protože jí uchvátilo jeho krásné, svalnaté tělo. "Jen škoda, že je to princ", řekla si pro sebe. Ararmon spal tvrdě, ale jakmile uslyšel kohoutí zakokrhání v tu ránu byl z postele jako blesk.
Opláchl se ve studené vodě, oblékl si čisté oblečení, které mu nachystala hostinská. Snídaně obsahovala typické elfské pokrmy, jako bylo ovoce a zelenina všeho druhu. Nesměl chybět ani čerstvý chléb. Mathiel se začala smát, když shledala prince, který jedl rukou a jídlo hltal rychleji než lev či jiná divoká kočka.
"Jez pomalu, nebo se udusíš." Zasmála se Mathiel.
Arnarmo se na ní podíval a usmál se. "Máš pravdu." A pomalu začal potravu ukusovat.
"Sehnal si mi toho koně?" zeptala se Mathiel.
"Černého jako noc," usmál se princ.
"A kdy vyjedeme?"
"Copak? Máš naspěch?"
"Já ne…" zarazila se Mathiel. "ale Ty ano."
"Jak to myslíš?!? "
"Hostinská se na tebe stále dívala, jako kdyby Tě znala. Není jednoduché být princem na útěku."
Arnarmo se na ní podíval a rychle spolknul poslední sousto potravy. "Opravdu?
" V jeho hlase byla slyšet nejistota. Zarazil se a chvíli koukal do zdi. Mathiel mezitím sklidila ze stolu snídani, když tu Arnarmo promluvil: "Musíme se rychle sbalit a vydat se na cestu!" Společnými silami před polednem opustili hostinec a vesnici Gana a vydali se směrem od elfského království. Cesta vedla přes rozsáhlé louky, které se zelenaly a byly posety spoustou květin všech barev. Přejeli pár vesniček, které byli na hranici od elfského království a jeli směrem k temnému lesu. V lese se Mathiel cítila jako doma, když přijížděli do lesa, už zapadlo slunce. Slezla z koně, který byl opravdu černý jako noc a jeho hříva byla lehce vlnitá stejně jako ocas, a zhluboka začala dýchat. Arnarmo také slezl z koně a popošel k Mathiel objal jí kolem ramen a zašeptal jí do ucha: " Také miluju vůni lesa, proto, když jsem
byl ještě malý častokrát jsem z královského paláce utíkal do lesů! Kolikrát mě moje chůva Turiel hledala po lesech. Pak, ale Turiel a má matka zemřely, otec se znovu oženil a já už jsem nemohl utíkat do lesů. Macecha mě pořád kontrola jako nějakou zvěř!" Mathiel byla úplně zaražena co z prince během chvíle vypadlo, chtěla ho nějak potěšit. Místo toho se na něj otočila a povzbudivě se na něho usmála.
,,Já jsem v lesích vyrůstala. Mé rodiče mně k lesu vždy vedli". Usmála se a zhluboka se nadechla čisté lesní vůně. Arnarmo se jí podíval do jejích zeleno-modrých očí a Mathiel do jeho hnědých
očí. Chvilku se na sebe dívali a pak se jejich obličeje přiblížily k sobě. Lehce se dotýkali nosy a zhluboka dýchali až se políbili. Jejich polibek byl plný vášně a něhy. Mathiel se od Arnarmona odtrhla a pohlíédla mu znovu do očí se strachem. Princ se usmál a odešel pro dříví a zapálil oheň. Poté pohlédl na Mathiel, ta už, ale spala. Jako tenkrát v lese sundal Arnarmo svůj dlouhý plášť, přikryl s ním Mathiel a ulehl vedle ní. Nemohl, ale usnout, tak se koukal do noční oblohy, která byla pokrytá hvězdami. Měsíc jasně zářil nad vrcholky stromů a hvězdy zářily vedle něho. Náhle začala jedna hvězda padat. " Přej si něco":řekla rozespale Mathiel, která si všimla, že Arnarmo nemůže usnout. "Přeju si…" a zašeptal své tajné přání. "Hotovo" mrkl na Mathiel, která mu už usínala na rameni. Opatrně si lehl na mech, její hlavu si nechal na rameni a také usnul tvrdým spánkem.

Hvězda padala dál po černé obloze a proletěla nad elfským zámkem, kde se královna Eruner,
macecha
Arnarmona oblékala do modrých šatů na spaní. Za jejími dveřmi chodil sem a tam šedivý a obrovský vlk, který kulhal na levou nohu. A ještě kousek od něho ležela bílá horská lvice.
Vlk si ulehl únavou vedle ní ,,Arnarmo, ach jo. Princ by se měl brzo vrátit. Jinak nás ta fůrie zničí."
"Tiše,
Oro! Nebo nás ještě uslyší!" zavrčela lvice.
"Klidně!" Vyštěkl vlk a nebezpečně zavrčel.
"Přece bys nechtěl znovu dostat výprask?!"
Vlk zakňučel a lehl si. "Byl jsem vlkem, kterého se dříve bála! A dneska jí hlídám komnaty jako nějaké voják !"
,,Jo, jo…"Povzdechla si lvice."
"Já tu končím!" zvedl se najednou vlk.
"A kam chceš jít?"
,,Najdu Arnarmona! A budu u něho!" Zavrčel vlk a vyšel prázdnou chodbou.
,,Počkej!" Rozběhla se za ním lvice. "Půjdu s tebou."
Tak společně se rozběhli ze zámku do vesnice Gana, která byla od zámku kousek s nadějí, že najdou prince a připojí se k němu na jeho dlouhé cestě. Když nechaly brány zámku daleko za sebou, zpomalili krok a vlk velmi hlučně zavyl na měsíc. Lvice se usmála a její modré oči zářili štěstím.
,,Tak, takhle chutná svoboda!" Zasmál se vlk, lvice pouze přikývla a zhluboka se nadechla studeného nočního vzduchu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama