3. kapitola - Nalezený princ

1. února 2010 v 20:08 | Laxe a Marťa |  Stín Pravdy
Tentokrát byl dříve vzhůru Arnarmon. Pomalu se zvedal ze země, aby Mathiel nevzbudil. Ve spánku byla kouzelná a tak zranitelná, chtěl jí políbit, ale tím by jí určitě vzbudil a to za žádnou cenu nechtěl. Opatrně se zvedl a rozhlédl se po okolí. Oheň byl vyhaslý a ani černý dým z něj nestoupal. Koně se pásli na volných místech. Na trávě se třpytila ranní rosa. Arnarmo se vydal k nejbližším keříkům, zda tam nejsou nějaké lesní plody. Bohužel nenašel nic, jen felisy - větší maliny. Pár jich sebral do dlaně a vrátil se zpět k Mathiel.
Mathiel už, ale byla vzhůru a chystala se založit oheň. Arnarmo se najednou zastavil a chvíli jí pozoroval. Mathiel si klekla k místu, kde večer hořel oheň. Urovnala suché větve, rychle se rozhlédla kolem sebe a pak mávla nad dřívím rukou. Oheň vzplál. Arnarmo tiše zalapal po dechu a skryl se za mohutný strom. Nic neviděl, jen slyšel, že si Mathiel tiše zpívá.
Po chvíli vyšel ze svého úkrytu.,,Dobré ráno!" usmál se.
Mathiel zvedla hlavu a odpovědela mu: ,,Žádné dobré ráno, ale nádherné ráno."
,,Páni rozdělala si oheň!" opět se usmál.
,,Ano!" zasmála se Mathiel a ukázala mu v ruce dva křemíky.
,, Jsi dobrá, já jsem našel pár felis."
,, To je dobře. Vezeme si k tomu kousek chleba a vydáme se na cestu." zasmála se a mrkla na Arnarma a rychle se zatočila.
,,Koukám, že po ránu máš dobrou náladu!" usmál se princ.
,,I Ty budeš mít dnes k večeru dobrou náladu, ale nejdříve se pořádně najezme a pak se vydejme na cestu, vítr říká, že nás čekají nějaké potíže!"
Po dobré snídani, nasedli na koně a cválali skrz z les ven. Vítr jim šeptal do uší a Mathiel mu tiše naslouchala. Pevně se držela otěží a vedla černého koně za princem. Neusmívala se už tolik jako ráno. Jen hledala jakoby do prázdna a sledovala každý strom i keřík, který projeli. Arnarmona to znepokojilo, ale nic neřekl a jel dál. Po očku a čas od času sledoval Mathiel, které její hnědé vlasy vlály nespoutanou rychlostí a její obličej byl jako kdyby byl tesán z kamene. Princ na ní hleděl a v myšlenkách si ještě představoval dnešní ráno. Jak jen mohla zapálit oheň jen rukou?!?
V tu chvíli dojeli na kraj lesa.
"Počkáme tady." Zastavila Mathiel a nečekala na princův souhlas. Slezla z koně a sundala mu sedlo. Princ přikývl a seskočil z koně.

Mezitím ve vesnici Gana kulhající vlk Oro a horská lvice hledali prince. Marně, Arnarmona , ale obyvatelé Gany neměli ani ponětí, že jejich vesnici navštívil princ. Jen stará hospodyně ve staré krčmě na konci vesnice věděla, že se tu někdo z královské rodiny přece jen objevil.
,,Zdržel se tu jednu noc a měl sebou doprovod - byla to nějaká dívka!"

"Ten náš princ má, ale dobré srdce!" řekl s úsměvem vlk.
,,To má po svých rodičích…to byly časy, kdy vládnul král Martur po boku královny Eruandy." pokračovala lvice. Oba dva byli po dlouhé cestě z elfského království do vesnice Gana, tak vyčerpaní, že požádali hospodyni o ubytování. Stará hospodyně jim ochotně vyšla vstříc. Ubytovala je ve stejném pokoji jako prince a jim zatím neznámou dívku. Také hospodyně jim připravila, i když nerada nějaké maso.
Lvice se natáhla na postel a tiše vrněla. Vlk tiše seděl u dveří a přemýšlel.
,,Musíme vyrazit!" zvedl se náhle. ,,Musíme! Prince zatím nehledají, ale nás možná ano!"
,,Pravda, pravda!" přikývla lvice a bílá srst se jí zvlnila.
Vlk se usmál a společně vyšli ze dveří od krčmy. Cestou potkali hostinskou, poděkovali jí za odpočinek a jídlo. Jelikož neměli peníze, slíbili jí pomoc, kdykoliv si řekne. Hostinská poděkovala a vlk s lvicí se vydali na cestu. Rychle přeběhli vesnici Gana až dorazili do lesa, kde Oro našel stopy a pach prince. Okamžitě se vydali cestu, po níž princ s Mathiel odjeli. Běželi, co jim síly stačily. Po sléze již jim dech nestačil a svaly na nohou se jim chvěly, tak se rozhodli, že zůstat. Oro se rozeběhl chytit nějakého zajíce a lvice se jménem Sfinx našla bezpečné místo na odpočinek, když se nasytili, bylo slunce už hodně nízko na obzoru. Tak se uchýlili ke spánku.
Tu se, ale kolem nich prohnala na koni Mathiel. Zavolala na ně. Sfinx a Oro jí následovali, až dorazili k princi, který dávno spal tvrdým spánkem. Spal na kraji lesa. Mathiel se usmála a byla ráda, že se konečně všichni sešli. Společně všichni usnuli. Sfinx a Oro štastni, že je našli a vyčerpání po dlouhé cestě, Mathiel spokojeně usnula po boku prince a nebe se naplnilo hvězdami.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama