4. kapitola - Uzdravení

5. února 2010 v 20:44 | Laxe a Marťa |  Stín Pravdy
Bylo krásné, slunečné ráno a Mathiel, Arnarmon, Oro a Sfinx spali tvrdým spánkem. Tu a tam bylo slyšet ťukání datla do stromu. Jemná ranní rosa se třpytila na stéblech trávy či na mechu. Obloha byla krásně modrá a slunce bylo vysoko na obloze. Koně se pásli kousek z lesa na velmi rozlehlé louce a v dálce se třpytila řeka.
Veverka, která byla po ránu velmi pilná a už si hledala potravu, upustila kousek houbičky a houbička spadla na Sfinx. Lvice otevřel své azurové oči a rozhlédla se kolem sebe, když uviděla slunce vysoko na obloze, postavila se na nohy a ohromně zařvala. Až to vyplašilo ptáky na stromech. oro si myslele že je na blízku nebezpečí a vyskočil na nohy a vrčel. Princ sebou trhl a vytasil meč. Jen Mathiel se v klidu protáhla a lehce se postavila:,,Dobré ráno ve spolek." usmála se.,, Dobré ráno, Vaše Výsosti!" řekli náraz Oro a Sfinx a hluboce se uklonili. ,,Dost,těch poklon a zdvořilých oslovení! Pro Vás jsem přítel a vy jste pro mě přátelé. Říkejte mi prostě Arnarmon." Pak se otočil na Mathiel a usmál se:,,Pro tebe to platí taky.",,Já vím." zasmála se Mathiel a zavolala na koně, kteří k ní poslušně přiklusali. Sfinx jí pozorovala nedůvěřivě a sledovala každý její pohyb, dokud do ní Arnarmo nedkrkl. "Není krásná?" Sfinx se na něj podívala. ,,Je velice zajímavá," přikývla. ,,Co o ní víš?" ,,Jen to, že nemá rodinu a vyrůstala v lesích..." ,,....jako Ty." přidal se Oro.
,,Hej Vy! Pojďte! Nasnídáme se cestou. Vlku, ty kulháš!" Ozvala se Mathiel a přiběhla k vlkovi. Věděla co má dělat, ale nechtěla to udělat před ostatními. "Princi...Arnarmo prosím Tebe vem lvici a běžte najít listy heisy, mají léčivé vlastnosti, pomohou mu." Arnarmo přikývl a rozběhl se do lesa, pryč od nich, jen Sfinx zůstala na místě a ani se nehnula. "Běž mu na pomoc!" vykřikla na ní Mathiel. "Ani se nehnu!" zavrčela lvice a vypnula hruď. "dobře, ale slibte mi, že to princi neřeknete, prosím!" ,,A uvidím cokoliv, neřeknu mu to." přikývla Sfinx. ,,vlku?" obrátila se na něho elfka. ,,jmenuji se Oro, a pokud to neohroží prince, neřeknu mu to." Mathiel se usmála a pomalu se dotýkala vlkovi levé zadní packy dokud neškubnulˇ, poté opatrně položila svojí jemnou ruku na jeho nohu a zavřela oči. Kolem její ruky se objevily bílé proužky světla a jaky kdyby v běhly do vlkovi nohy. Mathiel zalapala po dechu a otevřela oči. Oro se opatrně postavil na nohu a proběhl se kolem nich dokola. "Nebolí! je v pořádku! Mathiel děkuju Ti!" ,, Nemáš za co." ,,Mathiel, " ozvala se Sfinx. ,,Jak si to dokázala, jsi kouzelnice?" Mathiel si vzdychla a posadila se pohodlně na zem.,,Má matka byla kouzelnice a můj otec elf. Do matky se velice zamiloval, ale jak víte, je to zakázané. A tak spolu utíkali z místa na místo, pak jsem se narodila,ale já a oni se museli usadit. Usadili jsme se v lese, kde mně vychovávali, ale jednoho dne nás prostě našli a já jediná jsem utekla. Bylo nás tam více, ale nevím co je s ostatníma, ale mé rodiče jsou mrtví. Naučila jsem se kouzlit sama a tak od té doby také utíkám. Jdou po mně čardějové a pak jsem potkala prince a teď i vás. Neřeknete mu to, že ne?" Sfinx se na ní podívala. ,,Já ne, se mnou počítej." Oro přikývl. Víc už říct nemohli, protože princ se vrátil. ,,Tak tady to je!" usmál se princ a podal jí listy heisy. List heisy měl srdcovitý tvar podobné lípě. Mathiel přiložila list na vlkovu levou packu a po tichu zamumlala nějaká slova, poté list z packy odtstranila. ,,Tak zkus se projít." Vlk si stoupnul a už nekulhal. ,,Já už nekulhám, já už nekulhám!" radoval se a skálal při tom až se keříky v lese otřásaly. ,,Děkuju Ti Mathiel!" Měl takovou radost, že políbil Mathiel na tvář. Lvice byla štěstím bez sebe, že už se může s vlkem prohánět jako za starých dobrých časů a také Mathiel po děkovala, obejmula jí a pošeptala jí: ,,Neboj Mathiel, Arnarmo se to nedoví, to Ti slibuju!" a mrkla. ,,Tak a teď už neváhejme a vydejme se společně směrem elfské království! Máme nejvyšší čas, pokud tam chceme dorazit před stmíváním" řekl Arnarmon. Mathiel a Arnarmon se vyhoupli na koně a klusali z lesa pryč. Oro a Sfins se zdrželi vzadu a povídali si:,,Asi se nám princ zamiloval." řekla s úsměvem lvice.,,To je jedině dobře. Mathiel je pro něj ta pravá. Je moc sympatická a není vůbec namyšlená jako některé elfské princezny." ,,Ale ona není z královského rodu..."povzdechla Sfinx. ,,Budeme doufat, že to jejich lásku vydrží a, že jim štěstí bude přát!" řekl nakonec Oro a Sfinx přikývla hlavou.
Projížděli krásnou loukou a v dálce před nimi se třpytila řeka. Mathiel měla zavřené oči a vychutnávala si vůni květin a dýchala čerstvý vánek, který se jí hnal kolem vlasů. Princ jí pozoroval a tiše se díval na její pleť a sledoval každý její nepatrný pohled. I úsměv, který jí hrál na ústech. ,,Není královského rodu..."zašeptal tiše Oro který se objevil vedle něho. "A to je veliká škoda." přikývla Sfinx. Princ si povzdechl a jen tiše přikývl. "Možná, že bych neměl ke Stínu jet. Chtěl bych být s Mathiel. Ale to nemohu pokud budu princem." "Myslím si, že láska nezná překážky. A navíc nikdo by měl už změnit pravidla." usmál se Oro. "A já si zase myslím," usmála se Sfinx, že teď řešit budoucnost nemá smysl. Ale nechat to plynout." princ přikývl a pohlédl před sebe. Před nimi se objevovala řeka, která se prohýbala jako had a tiše šuměla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama