5. kapitola - Překvapení

16. února 2010 v 19:01 | Laxe a Marťa |  Stín Pravdy
Když dorazili k řece, sklánělo se slunce k zemi. Jeho poslední studené paprsky se dotýkaly země."Nezdá se ti " zašeptala Sfinx Orovi do ucha "že Ty dny poslední dobou nějak utíkají?". " Podívej se, slunce je už dávno dole a my jsme teprve u řeky, která dělí území království." Oro se nechtěl zabývat jejími řečmi, ale musel jí dát za pravdu a přikývl. Mezitím Mathiel a Arnarmo slezli z koně. Ulehli do měkké trávy, jejich ruce se dotýkaly při západu slunce, byli šťastně zamilování. "Ehm, nechceme Vás rušit, ale měli bychom zajít do lesa pro dříví, abychom mohli založit oheň." pronesl vlk. "Já bych byla pro, aby došel Arnarmo s Orem a my zatím seženeme něco k večeři!" zapojila se do konverzace Sfinx a Mathiel jen přikývla. Tak se Arnarmo s Orem sebrali a vydali se směrem k lesu. Mathiel se chtěla Sfinx na něco zeptat, chvíli váhala a pak sebrala odvahu a zeptala se: " Je špatné, když jsem zamilovaná do elfského prince?" Sfinx věděla, že jednou na tuto otázku bude muset odpovědět, ale netušila, že to bude tak brzo. "Ne, není to špatně, jen nevím, jak se s tím vypořádá princova…teda Arnarmova macecha. Chce být na trůnu jenom ona, a kdyby si Arnarmon našel nevěstu, tak nevím jak by se jí to líbilo. Jen se trochu obavám, aby Tobě a Arnarmovi neublížila, tak jak to udělala královi." "Co se stalo?" řekla zvědavě Mathiel, ale Sfinx jí už nestihla odpovědět, protože se Arnarmon s Orem vraceli z lesa. Mathiel se na prince usmála a šla z jezdecké brašny vytáhnout krajíc chleba. Arnarmo jí tiše pozoroval a zapaloval oheň. Sfinx tiše pozorovala šumivou řeku, od které se odrážely hvězdy. Tiše dýchala noční vzduch. Najedli se Mathiel usnula.,
Arnarmo se k ní přitulil a usnul taky. Jen Sfinx s Orem seděli u břehu řeky a sledovali okolí, zda tam někde nečíhá nějaké nebezpečí. Oheň pomalu dohasínal a Oro se Sfinx už také spali tvrdým spánkem. Ještě předtím než začalo svítat se Arnarmo probudil, pomalu se začal zvedat z měkké země. Náhle ucítil na svém holém krku ostrou špičku dýky a hluboké dýchání. Pomalu se otáčel a spatřil Aranel, svojí macechu. Tiše zalapal po dechu. Díval se do jejích hnědých očí. Její černé vlasy byly staženy do drdolu a kolem nich byly vojáci. Dokonce i Etel, princova přítelkyně, která ho toho tolik naučila. A teď ho zradila, Arnarmo si povzdechl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama