Listopad 2011

Neopětovaná láska?

20. listopadu 2011 v 17:55 | Marťa |  Myšlenkové pochody
Už delší dobu se mi líbí kluk. Čím delší čas s ním strávím, tím vice se prohlubují moje city k němu. Bohužel moje odvaha je na tolik slabá, že ani po roce v jeho blízkosti nedokážu naznačit, co pro mě znamená. Už párkrát jsem měla to kouzelné slovíčko "mám Tě ráda" s úsměvem na tváři, ale stačil jediný pohled do jeho modrých očí. Zase jsem musela počkat, až se vzchopím a dostanu to ze sebe. Trvá to něco málo přes rok a já jsem nedosáhla odvahu mu to říct. Když už jsem odhodlaná mu to říct, zmocní se na mě pocit, že by to bylo lepší slyšet od něj. Za tu dobu co se známe, ví o mě (téměř, až na nějaké opravdu maličkosti) všechno. Jak jsem ho vlastně poznala. Zní to téměř jednoduše. Začala jsem tápat ve středoškolské matematice a moje mamka se rozhodla udělat krok, který by prý moje tápaní mohl urovnat. Dohodila mi v práci doučování. Co jsem netušila, že to bude mladý kluk, který ještě studuje. Čekala jsem někoho v maminčině věku, za to jsem byla příjemně překvapená, že mě bude doučovat právě on. Sympatický, mladý kluk mě bude doučovat a ještě matiku, ze které mimochodem maturoval na výbornou. Ze začátku jsem si žádnou přitažlivost nepřipouštěla. Matematiku jsem pod jeho vedením začala chápat, tím se odrážely i moje známky ve škole a průměr se hned začal zvedat k lepšímu a tím se i zvýšil jiný pohled na něj. V té době jsme byli oba zadaní, nebyl nejmenší důvod vyvolávat nějaké city. Oba nám to ve vztahu klapalo. Pak nastala rána z čistého nebe - dostala kopačky a je mu to začalo skřípat ve vztahu. Nevěděla jsem podrobnosti. Já jsem se vzpamatovávala z rozchodu a on se snažil vyžehlit svůj vztah, který už byl stejně v troskách. Po pár měsících i on zůstal sám. Tím jsem měla šanci zabojovat. Ještě jsem na tom, ale nebyla dobře, abych se vrhala do nového vztahu a on také ne. Za tu dobu jsme se stali aspoň přáteli. Víme, co od sebe můžeme očekávat a oba máme k sobě vzájemnou důvěru. Tím bych zakončila svůj článek.


Rozpis

2. listopadu 2011 v 21:34 | Laxë |  U nás doma
Rozpis

U černé kuchyňské linky s šedou pracovní plochou stála Nikola. Černé rozcuchané vlasy jí zakrývaly bělejší obličej s jemnými rysy. Povytáhla si levý rukáv od červeno černé košile na spaní a z rychlovarné konvice nalila vodu do šálku.
Ze dveří naproti kuchyni, kterou doplňoval stůl o pěti židlích a něco jako obývák, vyšel vysoký kluk s vlasy barvě kaštanu. Na sobě měl volné černé tepláky. "Dobrý ráno!"
Dívka se na něho ani nepodívala. "Honzíku, obleč se."
"Potom," sedl si na židli a natáhl se pro housku. "To jsme vzhůru jen my dva, ségra?"
"Ne," Nikola se otočila a položila na stůl hrnek s čajem. "Vojta je v koupelně a Marek šel probudit Annu."
"No nazdar," začal si mazat housku máslem.
"JE NEDĚLE!!!!!!!!!!!" Ozvalo se z dalšího pokoje. "NEDĚLE!!"
"Už je vzhůru," ušklíbl se Honza.
Dveře od pokoje se otevřely a z nich vyběhl náctiletý kluk doprovázený letícím polštářem. "Hele lidi! Rudé nebezpečí přichází!"
"Já ti dám nebezpečí!" Z pokoje vyšla vysoká, štíhlá dívka s rudými vlasy po ramena. Na snědém obličeji pohrával naštvaný úšklebek. "Víte, že neděle patří ke dnům klidu a míru?!"
"Tak proč ječíš?" Honza se s úšklebkem zakousl do housky s marmeládou.
"Udav se," vyplázla na něj jazyk.
Radostně přikývl a sjel dívku pobaveným pohledem.
"Vím, že patří ke dnům klidu." Ušklíbla se Niky a sedla si ke stolu.
"Super," pousmála se zrzka a otevřela jednu z vrchních skříněk. "A můžeš mi vysvětlit, Nikolko, proč mě necháváš budit tímto nagelovaným satanem," vrhla po Markovi naštvaný pohled. "V sedm ráno?"
"Ranní ptáče dál doskáče," ušklíbl se Vojta s ručníkem v meruňkové barvě kolem pasu přicházející do kuchyně. "To přece víš, sestřičko."
"Tu sestru si strč někam." Ušklíbla se zrzka a vyndala skleněnou dózu ze skříňky. "Kde sakra je?"
"Ahoj, lásko." Ušklíbla se Niky a políbila světlovlasého kluka na rty. "Jaká byla koupel?"
"Suprová," oplatil dívce políbení. "Ale byla by lepší, kdybys tam byla ty."
"Příště budu," políbila ho.
"A to jsem tu housku chtěl dojíst," odfrkl si znechuceně Honza, odložil housku a vstal od stolu.
"Hele lidi," Anna si skousla ret. "Kde je kakao?"
"No," pousmál se Marek sedící na opěradle šedého křesla nervózně, "došlo."
Anna obrátila oči v sloup a spadla na zem.
"No," Honza se natáhl pro zbytek své housky. "Já si tu housku přece jen dojím."
O půl hodiny později.
"Tak lidi," Nikola nasadila vůdcovský hlas, "bydlíme spolu už nějaký ten pátek."
"Přesně dva měsíce, čtyři dny, osm hodin a dvacet tři minut." Ozvala se Anna sedící na černém bobíku. "Teď už dvacet čtyři."
"Jak to můžeš vědět tak přesně?" Zeptal se jí Vojta ze svého místa na pohovce vedle Nikoly.
"Brácha, až vlezeš do pekla, taky si ty dny budeš počítat." Odpověděla a dál netečně zírala před sebe.
Z křesla naproti pozoroval Annu Honza. "Nemám doběhnout pro to kakao? Vždyť je celá mimo."
"Ne," zavrtěla hlavou černovláska. "Tohle je důležitější."
"Co může být důležitější než kakao?!" Rozčilila se Anna a plácla se rukou do čela. "Kakao, kakao…"
"Já nechci být vlezlý, však mě se to vůbec netýká," ušklíbl se Marek z kuchyňské židle. "Ale nějaké finance a blbé kakao není nic proti tomu, že nemám nagelovanou zadní část!!"
Anna sebou vyděšeně trhla. "Blbé? Blbé kakao?!" Protáhla si prsty na levé ruce a tichoučce zavrčela. "Podej mi gel, ty vlasy ti nageluji sama!"
Marek natáhl ochranářsky dlaně k černým vlasům. "Opovaž se! To je umělecké dílo!"
"Tsss…" Odfrkla si zrzečka.
"Hele brácha," zadíval se na něho Honza. "Proč si geluješ vlasy v neděli? Vždyť nikam nejdeš."
"To ne no," ušklíbl se. "Ale potřebuju udělat pár fotek v zrcadle a hodit je na FB."
Váhavě přikývl. "No, to je určitě důležitější než kakao."
"Co?!" Anna sebou trhla.
"Dost!" Nikola se vzteky postavila. "Marku, padej si nagelovat tu hlavu!"
Marek se zvedl a rychle vklouzl do koupelny.
"Musíme to vyřešit," sedla si zpátky. "Všichni tady pracujeme, vaši rodiče," vrhla krátký pohled na Vojtu s Annou, "nám platí část nájmu, tak jako naši. Přesto se tu objevila potíž s nedostatkem peněz."
"Ne!" Zavrtěla hlavou Anna. "Peněz je dost. Nájem máme zaplacený a to, co vyděláváme, dáváme na osobní spotřebu a chod domácnosti. Minulý měsíc jsme byly dokonce v plusu šest set korun."
"To je pravda," přikývl Honza a vrhl po Anně letmý úsměv. "V čem je tedy ten problém?"
"V nedostatku kakaa!!!" Vykřikla Anna, "to je přece jasný!"
"Klid," vložil se do rozhovoru Vojta. "Ségra, my všichni víme, že to kakao je pro tebe důležité, ale musíš si na něj myslet sama."
"Sama?!" Překvapeně trhla hlavou. "Vždyť tady tvá děvčica řekla, že bude chodit nakupovat! Já uklízím!"
"Co?" Nikola zavrtěla hlavou. "Ne, ne, já mám na starosti finance, žádné nákupy."
"Moment," Honza se narovnal v křesle, "finance mám na starost já!"
"Taky si říkám, že jsem poslední měsíc uklízel jen já." Přidal se Vojta.
Z koupelny vyběhl Marek. "Jo, a já se fotím v koupelně." Ušklíbl se předtím, než vplul do svého pokoje.
Čtveřice po sobě vrhla nechápavé pohledy.
O deset minut později.
"Já ten rozpis nemůžu najít!" Křikla Anna ze dveří svého pokoje.
"Já taky ne!" Odpověděla jí křikem Nikča.
"Taky nemůžu nic najít!" Ozval se Vojta z pokoje Honzy a Marka.
"No," ušklíbl se Honza sedící na pohovce. "A my nic nehledáme."
"Koukej," Marek, sedící vedle něho, ke staršímu bratrovi natáhl foťák šedivé barvy. "Tady mi to sluší co?"
"Nádhera," zabručel Honza a sledoval Annu blížící se k pohovce.
Zrzečka se nenápadně natáhla po foťáku a vyrvala ho Markovi z ruky.
"Hej!" Marek se po něm natáhl.
"No ne!" Usmála se. "Ta je ale krásná! Sluší, a moc!!!" Skousla si ret. "Ale já už jsem tu holku někde viděla…"
"To jsou nové Markovi fotky," ušklíbl se Honza.
"Jsem si říkala, že tu holku znám." Usmála se An a vrátila foťák Markovi. "Pěkné, povedli se ti."
"Díky," přikývl. "Až to hodím na FB dáte mi lajk?"
"Dám ti lajk až nám pomůžeš hledat!" Z pokoje se vyřítila Nikola. "Nemůžu ten rozpis nikde najít. Jako kdyby se propadl do země."
"Spíš do nebe," odfrkla si An.
"Proč tam?" Zeptal se Honza.
"Přece by se nepropadl hlouběji do pekla, ne? Mysli trochu," ušklíbla se a opřela se o opěradlo pohovky. "Co teď?"
"Teď uděláme nový rozpis," pokrčila rameny Nikola. "Nic jiného nám nezbývá."
"Bez kakaa mi to nemyslí, dobře to víte."
"To máš blbý," zavrčela dívka vedle Anny.
Honza se na svou sestru zamračeně podíval. "Stejně ho dodržovat nebudeme, nedodržovali jsme ani tam ten."
"To protože se ztratil!" Rozhodila rukama. "Tenhle se neztratí!"
Marek se potutelně usmál. "Dobře, Vojto! Tužku a papír!"
"Jo jo!" Vyběhl z pokoje. "Tady to je."
"Super, takže Niky, to chceš mít na starost?" zeptal se jí Marek a na bílý papír napsal velkým písmem ROZPIS.
"Proč začínáme ode mě?" Vykřikla naštvaně.
"Protože sis to vymyslela?" Odpověděl.
Povyplázla jazyk. "Začneme od Anny a pojede se podle abecedy."
"Fajn," pod to napsal Anna:. "Tak co bys chtěla?"
"Beru si nákupy a půlku úklidu," ušklíbla se. "Někdo na kakao musí dohlídnout."
"Okej… Honzo?"
Pokrčil rameny. "Druhou půlku úklidu," vrhl po Anně letmý úsměv, který mu An oplatila zachvěním koutků úst, "a praní."
Nikola si s Vojtou vyměnily spiklenecký pohled.
"Dobře, já si beru," zamyslel se. "Co si můžu tak vzít."
"Gelování vlasů," ušklíbla se An.
"To je přece samozřejmost." Obrátil oči v sloup.
"Vezmi si prach," poradila mu starší sestra.
"Jo a ustýlání postele," přikývl Vojta. "Odcházíš jako poslední z nás a já nechci přijít domů a mít ještě odestláno."
"Dobře," začal psát. "A ty, drahá sestro?"
"Finance."
"Vojto?"
"Asi fyzický chod domácnosti," pokrčil rameny.
"To je jako co?"
"Stane se patriarchou toho to bytu," ušklíbla se An. "Krásné, brácho. Ale musím tě varovat, tady už je jeden diktátor." Vrhla po Nikole letmý pohled.
Dívka si odfrkla. "Ha ha ha."
"Myslel jsem tím, že když se něco rozbije, tak aby se to rovnou nevyhodilo jako minule stou žehličkou, která mohla fungovat."
"Takže domácí kutil," přikývl Marek a napsal poslední dvě slova. "Tak hotovo."
"Super," pousmála se pyšně Nikča při pohledu na nový rozpis. "Stejně by mě zajímalo, co se stalo s tím předtím."
"Co?" Ušklíbl se Marek, "Já ti to předvedu."
S úšklebkem na tváři roztrhal papír na malé kousky. Nevšímal si přitom na překvapené a nechápavé pohledy ostatních. Poté si kousky ze stolku u pohovky smetl do dlaně, přešel do kuchyně a vhodil je do koše. "Tak a takhle zmizel i první rozpis," posmál se. "A teď mě omluvte," prošel kolem nich a vzal si do ruky foťák. "FB a lajky čekají." Zmizel v pokoji.
Anna se začala smát. "Prostě puberťák! Ale dobře to udělal!" Se smíchem odešla do svého pokoje.
"Musím s ní i s mým mladším bráchou souhlasit," ušklíbl se Honza a zmizel v koupelně.
Vojta Nikče položil chlácholivě ruku na rameno a odešel do jejich společného pokoje.
Nikola si skousla ret. "Tak fajn."
Večer.
"Tak a je to." Usmála se vítězně Nikola nad papírem, který právě připnula k lednici. "Jsem to ale šikovná, díky mami, že jsi mě tohle všechno naučila."
Otočila se a přešla ke svému pokoji.
Otevřely se vchodové dveře a v nich se objevil Vojta. "Ségra, ty ještě nespíš?" Mrkl na hodinky na levé ruce. "Vždyť je deset."
"Už jdu," pousmála se. "Dobrou bratříčku." Vplula do pokoje.
Honza pokrčil rameny a přešel k ledničce. Otevřel dveře, ale hned je zavřel. "Co to je?" Zadíval se na papír popsaný velkým černým písmem. "Co?" Zasmál se. "No jasně to má po mámě," ušklíbl se a vytáhl si z lednice bílý jogurt.
!!ROZPIS PRACÍ!!
ANNA: POLOVINA ÚKLIDU A NÁKUPY
JAN: DRUHÁ POLOVINA ÚKLIDU, PRANÍ A NÁSLEDNÉ ŽEHLENÍ
MAREK: PRACH, USTÝLÁNÍ A POVLÍKÁNÍ PEŘIN (BUDEŠ SE TO MUSET NAUČIT)
NIKOLA: FINANCE
VOJTĚCH: DOMÁCÍ OPRAVY, PATRIARCHA (JSI NEJSTARŠÍ)
POKUD SE Z VÁS NĚKDO OPOVÁŽÍ TENTO ROZPIS ODSTRANIT, TAK HO PŘEDEM UPOZORŇUJI, ŽE MÁM KOPII. MNOHO, MNOHO, MNOHO KOPIÍ!!!!
S LÁSKOU VAŠE
DIKTÁTORKA
:-)