Prosinec 2011

Štědrý den

24. prosince 2011 v 10:00 | Laxë |  U nás doma
Štědrý den
22. prosince
"Ne!" S tím to výkřikem se An postavila na nohy. "Já jsem zásadně proti!!"
"Dej pokoj," zavrčel Vojta. "Jaký je výběr?"
"No," Niky si skousla ret. Rukou si prohrábla vlasy. "Po anonymním hlasování se do čela dostal kapr s lososem. Tak si vyberte."
"Kapr!" Vykřikl Vojta.
"Ne! Losos!" Oponoval Marek.
"Já chci kapra!!" Přidal se Honza a pohlédl na sestru, "a ty??"
"Já bych chtěla letos toho lososa."
"Ne." Zavrčel Honza. "Bude kapr, je to tradice!"
"Přesně," přikývl Vojta. "Přece to nechceš měnit."
"Život je změna. Ať je losos!" Ozval se naštvaný Marek.
"Ne!!" Vykřikl Honza s Vojtou na stejno.
"Lidi!" Vykřikla An a rozhlédla se po čtveřici, která na ní vrhla zabijácký pohled. "Jsou to naše první Vánoce a navrhuji toto - vykašleme se na nějaké ryby," usmála se. "A dáme přednost chutné a výživné zelenině. Víte vůbec co ty kapři musejí snést?!" Zvýšila hlas a trhla hlavou na stranu. "Mačkají se v těch kádinkách od rána do večera. Bez přísunu kyslíku, bez osobního prostoru, bez soukromí!! A vy je chcete sníst?! Nechme je žít si svůj život," laskavě se usmála. "Co myslíte?"
Vojta zavrtěl hlavou. "Chci kapra."
"Ne," zavrtěla Niky hlavou. "Bude losos."
"Naprosto s tebou souhlasím, ségra," přikývl Marek.
Anna si sedla na gauč. S povzdechem pokrčila rameny. "A co takhle půl na půl??"
Vojta vášnivě přikývl. "Jo! Půl na půl bude nejlepší."
"Já se tu nebudu pitvat s rybami!!" Vykřikla Nikola a zavrtěla hlavou. "Fakt ne!"
"Nebudou se kupovat celé ryby," ušklíbl se Honza. "Jen pár kousků přesně pro nás."
"To jste mi to, hoši ulehčili."
"A uděláme si každý tu svou rybu." Přikývl Vojta, "já a Honza kapra. A ty s Markem lososa. Platí?"
"Tak jo," přikývla Nikola. "To beru."
23. prosince
"Je to smrk nebo borovice?" Zeptal se Honza při pohledu na zelený stromek, který táhla An po plovoucí podlaze.
"Borovice," zafuněla rudovláska.
"Aha, mám raději smrky." Ušklíbl se a opřel se o gauč.
An zalapala po dechu. "Vláčím to z Pankráce sama! Mohl bys mi prosím pomoci, na těch posledních pár minut?!"
"Když tak hezky prosíš," ušklíbl se a převzal od Anny stromek.
"Díky," s úšklebkem si sundala mikinu.
Honza po ní mrkl okem. "Sundáš toho víc?"
"Jo," přikývla. "Ale ne před tebou."
"Jaká škoda."
"Postav ten stromek," zavrčela. "Koupila jsem nové ozdoby."
"Nepovídej," zašklebil se, zvedl stromek a připevnil ho do postavce. "Jaké barvy?"
"Koupila jsem červené a zlaté. A řetěz bude z pravých svíček." Usmála se. "Zapálíme je hezky na Štědrý den."
"A už máš dárky?"
"Že váháš," ušklíbla se. "Kupovala jsem je už od prázdnin."
"Páni," zafuněl a odsunul stromek do rohu. "Tady??"
"Jo, tady to bude perfektní," přikývla An a hrabala se v tašce. Vytáhla zmuchlaný papírek.
"Co to je?"
"Číslo na Matěje."
"Matěje?" Zavrčel s úšklebkem.
"Jo," přikývla. "Dal mi ho, když mi pomáhal se stromkem do metra." Usmála se An sama pro sebe a odložila papírek na stranu.
Honza přišel ke gauči. "Tak ukaž ty ozdoby."
An vytáhla dvě krabičky. "Zlaté pověsíš ty, já ty červené." Přešla ke stromku a začala ho zdobit.
"Jasně," Honza sebral papírek s číslem a strčil si ho do kapsy. "Jdeme na to."
"A ty máš dárky?" Zeptala se ho An, když pověsil první ozdobu.
"Jo jo," ušklíbl se. "Včera jsem je koupil úplně všechny."
"Včera?!"
Přikývl. "Taky si říkám, že to bylo nějak brzo, Ale dneska bych to nestíhal."
An protočila oči v sloup.
24. prosince
"Pozor!" Vykřikla Niky, když sledovala Markovo přendávání cukroví z krabic na talíř. "Vanilkové rohlíčky jsou obzvlášť křehké!"
"No jo," zabručel.
"Jo to jsou," ušklíbl se Honza a natáhl se pro rohlíček, který si hned strčil do pusy. "A jsou výborné. Holky, kápněte božskou," povytáhl obočí. "Kde jste to koupili??"
"V domácí dílně, tupče." Zavrčela Niky a ve svých vánočních šatech se protočila kolem stolu. "Ryby jsou hotové, salát také, cukroví," zadívala se na Marka. "To asi taky."
"Vánoční atmosféra?" Zasmál se Vojta a pustil v rádiu CD s vánočními koledami.
"Ouuuu," Anna zavrčela a sedla si na opěradlo křesla. "Tak na to jsem se těšila celý rok."
"Večeře," ušklíbla se Niky a sedla si do čela stolu.
Ostatní jí následovali.
Kluci do sebe začali večeři cpát rychlostí blesku. Dívky si véču vychutnávaly.
"Sakra," zakuckal se Honza a natáhl ruku ke krku. "Kost." Zachroptěl.
An sedící vedle něho mu silně zabušila na záda.
Honza se divoce rozkašlal, ale vzápětí byl v pořádku. "Díky," zasýpal.
"Máš za co," ušklíbla se An.
"Proto jsem letos kapra nechtěla." Zavrtěla hlavou Niky.
O deset minut později
"To bylo zase něco," zafuněl Vojta. "Takhle jsem se dlouho nenajedl."
"Jo," přikývl Honza.
"Budu to muset shodit." Ozval se zamyšleně Marek. "Další kila by mohla uškodit mému tělu… Minimálně dvě kila vypotím."
"Ty poť hlavně nějaké výsledky ve škole," ušklíbla se Niky.
"Lidi," An se zhluboka nadechla. "Co to tu smrdí?"
Pětice se zděšeně rozhlédla kolem sebe.
"Do prdele, stromek!" Vykřikl Vojta a hnal se pro vodu.
Honza mu byl v patách.
Niky vyděšeně sledovala kluky, kteří se s vodou přihnali ke stromku, jehož větve pláli jasným plamen ohně. "Hlavně to nelijte na ty…"
Kluci bez přemýšlení vychrstli vodu na větve a hnali se pro další.
"Dárky," dopověděla a povzdechla si při pohledu na vodu vpíjející se do dárkového papíru.
"Kluci!" Vykřikl Marek, když se kolem něho prořítili dva "hasiči" a vylili na jeho pracný účes dvě kapky vody. "Dávejte při tom hašení bacha na mě!! To není voděodolný gel!!!"
An se vyřítila od stolu a vyběhla ven z bytu na chodbu.
Vzápětí byla zpátky i s ručním hasicím přístrojem.
"Díky!" Honza jí ho vyrval z ruky a sám uhasil domácí ohýnek. "A je to."
"Tak jo," Niky vstala od stolu a přešla ke stromku. "Měkké dárky okamžitě rozbalte a dejte na sušák. Ty ostatní také a podle potřeby se dejte do sušení."
"Já ti na to kašlu," ušklíbl se Honza. "Prostě si uděláme mokré vánoce."
"Jo," přidal se Vojta. "Budeme originální."
Niky si povzdechla a unaveně se opřela o gauč.
Ostatní jí překvapeně sledovali.
"Děje se něco??" Zeptal se jí Vojta.
Zavrtěla hlavou. "Ne, jen vám chci říct, že naše první Vánoce jsem shledala velmi…" zamyslela se. "Shledávám je velmi povedenými. Jen si musím někam napsat, že na stromek žádné svíčky a kapra bez kostí." Usmála se a rozpřáhla paže. "Šťastné a veselé Vánoce, bando."
"Šťastné a Veselé!" Vykřikla čtveřice a s úsměvem se banda pěti mladých lidí objala.
O dvě hodiny později
An vyhodila poslední kousky roztrhaného balicího papíru s vánočními motivy.
"Děkuji ti za dárek," ozval se Honza ode dveří do svého pokoje.
Anna po něm vrhla letmý pohled. "Nemáš za co. Myslela jsem, že už spíš."
"Málem jo, ale chtěl jsem ti poděkovat." Přešel ke kuchyňské lince, blíž k Anně.
"Nemusel si, maličkost."
"Takže tobě voní víc Axe Exite než můj Playboy Hollywood??"
Přikývla. "Už to tak bude."
Pousmál se. "Děkuji."
An se k němu prudce otočila. "Kam si dal to číslo do Matěje? A nesnaž se říkat, že nikam, dobře vím, že ho máš."
"No," ušklíbl se. "Už nemám. Vyhodil jsem ho."
"Proč??!"
"Protože ho neznáš."
Protočila oči v sloup. "Mohla jsem ho poznat."
"A ty nechceš někoho, koho znáš?"
"Například?"
Pokrčil rameny.
"Tak vidíš." Postavila se naproti němu. "Buď tak laskav a necpi se mi do života. Už jednou jsme to zkusili a nic. Tak si dej pohov."
Přikývl.
"Dobrou." Proklouzla kolem něho.
Honza jí chytil za zápěstí a přitáhl si ji k sobě.
Než stihla rudovláska jakkoliv zareagovat, přitiskl své rty na její a letmo jí políbil. "Šťastné a veselé An."
"Šťastné a Veselé i tobě," přitáhla si ho za bílou košili k sobě a vášnivě ho políbila.



* Pokud jste tuto povídku dočetli až dokonce, tak bych Vám osobně chtěla popřát krásné prožití svátků Vánočních a šťastný Nový rok :-) !!!♥♥♥♥♥


Biologie

5. prosince 2011 v 19:30 | Laxë |  U nás doma
Biologie

Anna si odhrnula zrzavé vlasy z čela. "Jasně, takže je tam spojivka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, rohovka a tohle, aha, aha…"
"Hlásí se vám Praha." Ušklíbla se Nikola a otočila na další stránku časopisu Ona Dnes.
"Přestaň," zavrčela An a přehodila si nohu přes nohu. "Já se to snad nikdy nenaučím."
"Kdybys nemlela, tak už to umíš."
Zavrtěla hlavou. "Pak tam je sklivec, sítnice a cévnatka." Zvedla oči od učebnice. "Takže je tam spojivka, duhovka, čočka, rohovka, sítnice a…" Zadívala se zpět. "Cévnatka. Ach jo."
"Ty jo, hele to je zajímavé. Tady píšou…"
"Buď už zticha!!" Vykřikla An. "Já se to potřebuju naučit!!! Nechci další kouli!!"
Niky se ušklíbla. "Ber to z té lepší stránky, můžeš si založit výstavu kulí."
An jí sjela vraždícím pohledem. Nakonec se pousmála a podala Niky učebnici. "A zkoušej."
"Nevidíš, že tu něco dělám?? Nemám čas."
"Čteš si jen pitomej časopis!"
"Není pitomý! Je tu spoustu zajímavých článků a rad."
"Jo," ušklíbla se An. "Ale asi mi tam neporadí jak nepropadnout z biologie, co?"
Nikola se zadívala do časopisu a poté zpátky na Annu. "Prý poradnu pro magory nevedou."
"Nejsem magor!" Vykřikla An.
"Jsi," ušklíbl se Honza, který vyšel ze svého pokoje. "To za prvé a za druhé - co se řeší?" Přešel ke křeslu a opřel se o jeho opěradlo.
"Anna nám tu propadá z biologie." Ušklíbla se Niky.
"Jo," přikývla An. "Vyzkoušíš mě??"
"No jasně! A rád!" Ušklíbl se Honza a začal si rozepínat pásek od kalhot.
Niky ho zaraženě sledovala.
"Co to děláš?" Zeptala se odměřeně Anna.
"No říkala si, že chceš vyzkoušet z biologie, ne? Tak jdeme na to." Ušklíbl se.
"Ale já potřebuju vyzkoušet ze zraku a ne z rozmnožování!!!!!!!!"
Honza se zarazil a vztekle si zapnul poklopec. "Půjdu se za tebe pomodlit do kostela, ty jeptiško!!!"
"Ty magore!!!" Vyjela po něm Anna.
"Kdo je tu zase magor?" Zeptal se Vojta, který právě vešel do vchodových dveří s Markem po boku.
"Bráško!!!!" Rozeběhla se k němu An i s učebnicí. "Že mě vyzkoušíš z biologie?!"
Vojta si skousl ret. "Ale já jsem se chtěl jít podívat na to nové BMW co je v dílně."
"Marku," stočila pohled na nagelovaného nácka vedle. "Prosím."
"Ale, já si potřebuju upravit účes! Jdu dneska s Anetkou ven. Dobře o tom víš! Už přes týden mi to visí na zdi!"
"Kruci!" Rozhlédla se An po spolubydlících. "Je tady někdo, kdo mě z té zatracené bižule vyzkouší?!!"
"Ahoj!" Ušklíbl se Vojta a zmizel na chodbě.
Marek rychlostí blesku proklouzl do svého pokoje a za ním se ozvalo tlumené otočení klíče v zámku.
"Seminárka se sama neudělá." Ušklíbla se Niky a zmizela ve svém pokoji.
"Jo," přikývl Honza a přešel ke dveřím na chodbu. "A já se jdu za tebe pomodlit." Zmizel za nimi.
Anna se rozhlédla po prázdném obýváku. "Tak fajn."
O půl hodiny později
"A nakonec je tam zrakový nerv." Usmála se Anna na polštář naproti sobě. "Je to správně paní učitelko?"
Polštář neodpověděl.
Anna se zářivě usmála. "Mám za jedna? O, děkuji vám mnohokrát!!!" Vstala z černého křesla, vzala polštáři učebnici a přešla ke svému pokoji.
Ze dveří naproti vyšla Nikola. "Tak co?"
"Mám za jedna!!" Usmála se Anna a otevřela dveře do svého pokoje.
Niky trhla nechápavě hlavou. "Co?"
"No fakt!" Ušklíbla se An. "Zeptej se paní učitelky." Trhla hlavou ke gauči a ztratila se v pokoji.
Nikola se nechápavě otočila a přešla ke gauči.
Její pohled padl na bílý polštář.
"Ty kráso…" Skousla si ret.
Uprostřed polštáře byly namalované dvě hranaté tvary s tečkou uvnitř, které vypouštěly agresi do všech stran. Pod očima se rýsovaly černě zdůrazněny žraločí zuby skřípající o sebe. Upřed očí a něčeho, co připomínalo ústa, se pyšnil ovál rozdělený svisle na půlku.
Vchodové dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Honza. Tiše je za sebou zavřel a zarazil se při pohledu na svou sestru. "Co je?"
Niky vzala polštář do ruky a nepovedeným obličejem ho otočila k Honzovi.
Ten sebou trhnul a překvapeně zamrkal. "Co to proboha je?!"
"Učitelka Anny na biologii."
"Tak to bych ty bajle nosil taky," otřásl se. "To je vážně humus."
"No jo, ale co teď s tím polštářem?" Zeptala se Niky a skousla si ret. "Přece ho tu nemůžeme nechat. Lekla by se toho i naše máma."
"To je fakt," přikývl Honza. "Počkej!" Rychle k ní přešel a vzal si od ní polštář. "Něco mě napadlo."
Přešel ke dveřím svého pokoje a zaťukal na ně.
"Kdo je?" Ozval se Marek.
"To jsem já, otevři."
Klíč se v zámku otočil a dveře se otevřely.
Honza nastrčil polštář před Markův obličej.
"Ty vole!" Vykřikl puberťák. "Kde jste vzali fotku mé třídní?!!!"
"Dala nám jí," ušklíbl se Honza. "Máš si udělat úkoly."
"Honzo, neblbni." Marek se pokusil o psí obličej.
"Jinak s ní budeš spát."
Marek vykulil oči. "Dobrý, dobrý. Jdu na ty úkoly."
Druhý den odpoledne
"Tak co?" Zeptala se Niky jen, co An vešla do dveří.
"Dobrý," ušklíbla se rusovláska.
"Jak dobrý?! Co máš?" Zeptal se Honza sedící v křesle.
"Za jedna." Řekla pyšně An.
"JOOO!!!" Zatleskala Niky, "já věděla, že to dáš! Jsi přece chytrá holka."
"Díky."
"A co teď berete??" Zeptal se Honza.
"Rozmnožování," ušklíbla se An.
"A z toho nepotřebuješ vyzkoušet??" Zeptal se s úsměvem.
"Zatím ne," pousmála se An. "Ale jako hlavního doučovatele tě beru."
"Hmmm," ušklíbl se. "A potřebuješ spíše praxi nebo teorii??"
"No," skousla si ret. "Jestli zvládneme teorii, tak se na tu praxi můžeme vrhnout potom." Zářivě se na Honzu usmála a ten jí úsměv opětoval.