Květen 2012

Gothic

20. května 2012 v 17:54 | Laxë |  U nás doma
Gothic

"Kde je ta Anna?" Zeptala se Nikola a odložila sešit stranou.
"Přeci v pokoji," ušklíbl se Marek a levou rukou si upravil pracně nagelované vlasy. Poté se vrátil k mobilu. "Zkouší si tam ty nové hadříky."
Přikývla, "An! Pojď se nám ukázat!"
Dveře se otevřely a z pokoje vystoupila štíhlá, dívčí postava oblečená v černém oblečení. Vršek halil přiléhavý korzet zdůrazňující její štíhlý pas. An se s úsměvem na tváři otočila, aby ukázala dlouhý plášť s pentagramem na zádech a sukni ke kolenům.
"Co to má být?" Dostala ze sebe vyděšená Nikola.
An se ušklíbla, "mno přece mé nové oblečení. Pěkné co?"
"Ne, je to strašný!" Vykřikla a postavila se. "Co to má sakra znamenat!? A co ty síťovaný silonky nebo co to je?!"
Rudovláska si založila ruce na prsou.
"Myslím si, že je to styl oblékání," ozval se Marek, který na An zíral s pusou dokořán.
"E?" Otočila se na něho sestra. "Tahle strašárna je styl oblékání?"
"Jo," odsekla vztekle An. "Je to styl oblékání, který se mi moc líbí. A já ho odteďka budu nosit."
"Jen přes mou mrtvolu!!! Co to přesně je za styl? Strašák do zelí? Hrobař?!"
"Ne," odpověděl Marek. "Tohle oblečení nosí lidé, kteří mají rádi metal, gothic a podobně deprimující hudbu."
"DEPRIMUJÍCÍ?!" Zopakovala Nikola a chytila se za hlavu. "Ona se ještě bude řezat!!! Brát drogy!! Bože můj!!!"
"Tak dost!" Vykřikla An a sedla si do křesla. S mírným úsměvem se zadívala na Nikolu. "Nebudu se řezat… A buď tak laskavá nenavážej se do lidí, kteří to dělají. Mají k tomu své důvody, stejně jako ty máš důvody dělat z tohohle ráje peklo na zemi."
Nikola cukla uraženě hlavou, ale An pokračovala dál. "A jo, mám ráda metal a podobné styly hudby. Budu ji poslouchat, a tyhle strašácké hadry budu nosit dál." Vstala a přešla ke dveřím svého pokoje.
"Ale vždyť v tom vypadáš jak…" Niky si ji znovu prohlédla od hlavy až k patě. "Jak strašidlo."
"Když myslíš," pousmála se An.
Dveře se otevřely a do bytu vstoupili Vojta s Honzou.
Vojta sebou při pohledu na An vyděšeně trhl. "Panebože! Kdo umřel?!"
An vztekle zavrčela. "Ty!!"
"Vojto, Honzo," ozval se Marek s úšklebkem na tváři. "To je Anny nový životní styl."
"Tohle a nový životní styl?! To je děsný…" Řekl Vojta a prohlédl si sestru.
"No já nevím jak vám," ozval se Honza a odstrčil Vojtu stranou. S úsměvem na tváři si prohlédl An. "Ale mě to přijde děsně sexy."
Nikola vztekle zavrčela.
O den později
"To je fakt hrůza, co se sebou udělala…" Povzdechla si Niky a obrátila stránku časopisu. "Opravdu nechápu, proč to udělala."
"Jo tak to já taky ne," přidal se k ní Vojta. "Asi si s ní budu muset promluvit."
"Nechte ji být," ušklíbl se Honza. "Tenhle byt chtěl nějakou změnu a tady je!"
"Děsivá změna," ušklíbl se Marek.
"Jestli chtěla změnu bytu tak jsme mohli třeba vymalovat," opáčil se Vojta.
Nikola se rozhlédla po stěnách. "Jo, chce to vymalovat."
"Mě se ta změna líbí," řekl Honza s úsměvem na tváři.
Vstupní dveře se otevřely a do místnosti vstoupila An, černý plášť se za ní tiše zavlnil. "Mno jasně!" Zasmála se do mobilu. "Se mnou počítej, v šest?" Krátká odmlka, "dobře budu tam, zatím čauves." Ledabyle zastrčila mobil do kapsy kabátu. "Čauves ve spolek." Mrkla na hodiny na zdi, "to už je pět, mno to abych šla."
"Kam chceš jít?" Zeptala se Niky hlasem přísné matky.
An se potěšeně ušklíbla, "teda tohle není pozdrav. Do Nekráče, mami."
"Do čeho že?!" Zeptal se Vojta.
"Do Nekráče." Zopakovala An, "tati."
"Nekráč," Niky se chytila za hlavu. "Bože, ona se tam bude kamarádit s nějakými mrtvolami!! S vykopanými mrtvolami!!!"
"Mno to si piš, že jo," ušklíbla se An a přistoupila ke gauči. "Sama Johanka z Arku mě pozvala a co víc, mám se prý seznámit s hrabětem Drákulou!! Třeba se stanu hraběnkou, a když ne, stálým hostem je paní Bathory," skousla si spodní ret, "snad jí nebude vadit, že nejsem panna."
Niky ostře zavrčela. "Nikam!"
"To nejde," ušklíbla se An. "Ani ne za hoďku na mě v metru bude čekat čerstvě vykopaná mrtvola jménem Iva, prej si chce dát zombie koktejl, nemůžu jí tam nechat, co kdyby se stala turistickou atrakcí?"
"NIKAM!" Ozval se Vojta a An sebou vyděšeně trhla.
"Ale no tak," ozval se Honza. "Já půjdu s ní a dám na ni bacha." Letmo na sebe pohlédl, "jen se převléknu, dejte mi pět minut." Řekl a zmizel ve svém pokoji.
Nikola se postavila a podívala se na Annu, "mám to! Ona je v pubertě!!"
"Co?!" Vypustil ze sebe Vojta.
"No jasně!" Pousmála se, "jen se na to podívej. Sám si přece říkal, že si pubertu ani pořádně neprožila a tady je! Dostavila se sice trošku pozdě, ale přece jenom!"
An se potěšeně usmála, "jo jsem v pubertě. Honzo, hoď sebou, nebo se tu dostanu do prenatálního vývoje!"
Dveře se otevřely. Všechny pohledy padly na osobu oděnou do černé barvy. Černé tričko zdobil nápis Metallica. A kalhoty stejné barvy doplňoval zas pásek tvořený z kopií nábojnic.
"Hotovo," ušklíbl se Honza a přešel k Anně, "můžeme, krásko?"
"Mno teda," usmála se An, "ať žije menšina."
Oba dva vyšli z bytu a za nimi se ozvalo jen rázné zaklapnutí dveří.
Niky se posadila na gauč. "Oni mě dostanou do blázince."
Vojta jí chlácholivě položil ruku na rameno.
Marek odtrhl zrak ode dveří a zadíval se na sestru. "Oni vyšli ven a ani se nenagelovali! Ty jsou fakt divný!"
O šest hodin později
Do potemnělého obýváku vstoupila An s Honzou.
"Ps…," zachichotala se An. "Nebo tu narazíme na Medúzu. Vsaď se, že ta nespí!"
Ozvalo se cvaknutí vypínače a pokoj zalilo ostré světlo.
"To si piš, že nespím." Řekla Niky zahalená v županu.
Honza překryl An oči dlaní. "Nekoukej se! Nebo zkameníš!"
An se zasmála opilým smíchem a malátně se opřela o Honzu.
"A máte zaracha, minimálně na týden. Co si sakra o sobě myslíte?"
"Já mám myslet?" Zeptala se překvapeně An a koukla na hodiny. "Teď? V jedenáct hodin v noci? Nechceš toho trochu moc?"
"Chce," zasmál se Honza. "Proč si asi myslíš, že ji nevzali do politiky."
An se zasmála.
"Ty hadry ze sebe okamžitě sundáte!" Vykřikla naštvaně Nikola.
Anna se začala smát, "můj bratr jí už nestačí! Chce trojku!"
"Koukám," přikývl Honza. "Niky, a co třeba trochu romantiky, pomalé svlékání… Počkej! Vždyť já nemůžu, já jsem tvůj bratr!"
Anna sebou trhla, "neva! Tak dojdeme pro souseda."
"Dost! Zítra ráno ty hadry tady nenajdu, prostě je vyhodíte! Oba a konec diskuze!" Niky začala pomalu propadat hysterii.
"Tak to ne!" Ozvala se An a odtrhla se od Honzy. "Můj styl oblékání patří mně, a pokud mi ho chceš vzít, tak si uvědom, že tím nebereš jen oblečení ale i kus mě a já se nedám!"
Niky na ní zůstala tiše civět.
"Tím, jak se oblékám, co poslouchám za hudbu, tím vším ukazuji, kdo vlastně jsem, vyjadřuji tím svůj názor. A pokud to v tom to bytě nemůžu, nevadí. Sbalím si saky paky a půjdu."
"A já s ní," přidal se Honza. "Už dlouho jsem ti to chtěl ukázat, ale ty jsi hrozně paličatá a za vším hledáš jen to špatné."
Nikola se unaveně opřela o gauč a pohlédla na dvojici vedle. "Musím uznat, že vám to i sluší," skousla si ret. "Dobrá oblíkejte se, jak chcete jen vás prosím, žádné metalové dýchánky po desáté hodině tady u nás doma, k snídani si tohle neberte, a kdybyste si to nechali ve skříni i přes den, když jste doma, tak bych vám snad i poděkovala."
An si s Honzou vyměnila krátký pohled. "Platí, Niky, na nás se můžeš spolehnout. A dík."
"Jo, díky ségra."
Niky jen mávla rukou, "dobrou, šílenci." Zašla do svého pokoje.
"JOOO!" Zasmála se An, "a máme vyhráno!"
"To teda," přikývl Honza a pousmál se. Zadíval se Anně hluboko do očí.
Ta se krátce usmála a vytáhla se na špičkách. Krátce, ale přesto vášnivě ho políbil na rty. "Dobrou noc, Satánku."
Zmizela ve svém pokoji.
"Dobrou, Gothičko…" Zašeptal.
(Toto nemá být narážka na nikoho a na nic, možná jen na hodné maminky, které občas nechápou styly 21. Století, ale co, maminka je maminka a ta se musí vždy poslouchat :-D :-D :-D )